Kurz Strategický design od House of Řezáč jsem absolvoval jako samostudium v rámci předmětu MOOC: learning online. Nejde přitom o první průchod – kurz jsem procházel už dříve. Tentokrát jsem se k němu vrátil s jiným pohledem: s vědomím toho, co jsem se mezitím naučil ve studiu Designu informačních služeb, a s konkrétními otázkami, které mě v tuhle chvíli zajímaly.
Základní teoretickou část jsem prošel celou už po druhé. Živé Q&A záznamy jsem si proklikával selektivně podle aktuálního zájmu – kurz má tu výhodu, že je strukturovaný tak, aby se k němu člověk mohl vracet. U relevantních témat jsem využil taktéž kurátorského výběru doporučených zdrojů. Z každé lekce jsem si pořídil podrobné poznámky v Obsidianu.
Kurz je výrazně multidisciplinární – nevychází zdaleka jen z designové či business teorie, ale volně pracuje s mentálními modely a nástroji z celé řady dalších disciplín. Jan Řezáč v něm přináší zajímavý vhled člověka z agentury do struktur a procesů soudobých organizací, řeší např. i to, jak je v nich realizována moc a vliv.
Mám za to, že z řady poznatků – a zejména ze způsobu, jakým jsou uspořádány – by mohl profitovat téměř každý znalostní pracovník. Velká část dovedností, které kurz prezentuje, je svým způsobem „meta“ a odolná vůči tomu, co nahrazuje generativní AI – právě proto, že se týká struktur, vztahů a úsudku.
Kurz prochází celým designovým procesem – od toho, jak design zapadá do byznysu a jak vzniká hodnota, přes facilitaci workshopů a zákaznický výzkum až po sense-making, strategii, spolupráci se stakeholdery, ideaci, ověřování nápadů a projektové řízení. Každý modul je doplněný živými Q&A záznamy z několika různých běhů – a právě tahle vrstva je na kurzu jedna z nejcennějších. Vidět, jak se stejná témata řeší v různých kontextech a časových okamžicích, dává obsahu hloubku, kterou samotná videa nemají.
S Janem Řezáčem se v mnohém shodnu, pokud jde o přemýšlení o ovlivňování lidského chování. I když každý míříme na jiná chování – on na zákaznická rozhodnutí, já na bezpečnostní – základní mechanismus je podobný. Stejně tak jeho širší rozhled, do kterého je schopný jednotlivé nástroje zasadit, mi ukázal nové vazby, které dobře rezonují s přístupem systémového myšlení, kterým se zabývám.
Při druhém průchodu jsem si nejvíce cenil části o spolupráci se stakeholdery – konverzační kontexty, taktiky ovlivňování, taktická empatie, prezentace strategie. Jde o nepochybně odžité know-how, které se v akademickém prostředí DIS neprobírá se stejnou hloubkou a pragmatičností, a přitom je pro praxi zásadní.
Je také vidět, že pohled tvůrců kurzu se vlivem příchodu AI proměňuje – zejména v části DesignOps a v živých sezeních bylo téma AI pro designéry znatelně rozšířené oproti předchozímu průchodu. Je to ostatně v souladu s přístupem, který sami označují jako strategický design – reagovat na změny v prostředí a hledat, co to znamená pro práci designéra.
Jsem vděčný svému, nyní už bývalému, působišti CyberSecurityHubCZ, že mi absolvování tohoto kurzu umožnilo.